Zpívejme Aleluja,i když jsme plni starostí

Sám Bůh, náš Pastýř, se snížil
a přišel, aby nás našel
Církev na celém světě naplněná úžasem prvních učedníků, stále znovu hlásá: „Ježíš vstal z mrtvých!“ – „Vpravdě, vstal z mrtvých, jak předpověděl!“
Starozákonní památka vysvobození židovského lidu z egyptského otroctví dosahuje o Velikonocích svého naplnění: svým zmrtvýchvstáním nás Ježíš Kristus vysvobodil z otroctví zla a smrti, otevřel nám přístup do života věčného. My všichni, když se necháme ovládnout zlem, scházíme z dobré cesty a bloudíme jako ztracené ovce. Avšak sám Bůh, náš Pastýř, přišel, aby nás našel, a snížil se až k pokoření kříže, aby nás zachránil.
A dnes tak můžeme zvolat:
„Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce
a byl ochoten umřít za své stádo,
vstal z mrtvých. Aleluja“.
Zmrtvýchvstalý Pastýř napříč dobami
neúnavně hledá svoje ztracené bratry a sestry
Zmrtvýchvstalý Pastýř napříč dobami neúnavně hledá nás, svoje bratry a sestry ztracené v pouštích tohoto světa. A táhne nás na cestu života. Také dnes si klade na svá ramena mnoho našich bratří a sester deptaných zlem v jeho nejrůznějších formách. Zmrtvýchvstalý Pastýř jde hledat všechny, kdo zabloudili v bludištích osamění a vytlačených na okraje. Ujímá se těch, kdo se stali obětí starého i nového otroctví: nelidské práce, nezákonného obchodování a těžkých závislostí. Ujímá se dětí a teenagerů, kterým je odnímána bezstarostnost a jsou vykořisťováni, a těch, jejichž srdce je trýzněno násilím snášeným mezi stěnami vlastního domova. Zmrtvýchvstalý Pastýř provází na cestě ty, kdo jsou nuceni opouštět svoji vlast kvůli ozbrojeným konfliktům, teroristickým útokům, hladu a despotickým režimům.
Ve složitých a někdy dramatických událostech národů ať Zmrtvýchvstalý Pán řídí kroky těch, kdo hledají spravedlnost a pokoj. Ten, který přemohl temnotu hříchu a smrti, ať obdaří naše dny pokojem!
Zpracováno podle velikonočního poselství
papeže Františka 16.4.2017




Velikonoce: život je silnější než smrt

Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Již ale Židé dali kananejskému pohanskému svátku jara zcela nový význam svátkem Paschy. Křesťané pak rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt. Strnulost hrobu je proměněna v kvetoucí zahradu. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Skrze vzkříšení objevujeme ve svém těle a v duši nový život.
Mnozí raději zůstávají ležet v hrobě
Kristovo vzkříšení nebylo ojedinělou událostí. Ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a navíc můžeme k životu probouzet i druhé.

Mnozí ale přesto zůstávají raději ležet v hrobu svého strachu a rezignace, svých zklamání a zranění. Zařídili se v hrobce, protože mají strach ze života.

Zpívejme Aleluja,i když jsme plni starostí
Od počátků církve byly Velikonoce hlavním a ústředním svátkem církevního roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí, a že skrze vzkříšení již máme podíl na naplněném životě Ježíše Krista. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy Aleluja...

„Zpívejme Aleluja zde na zemi,
kde jsme ještě plni starostí,
abychom je jednou mohli zpívat ´tam´ v jistotě...
Zpívejme Aleluja dnes ne proto,
abychom se radovali z klidu,
ale abychom našli útěchu v trápení.
Tak jako zpívali poutníci:
Zpívej, ale kráčej dál!
Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý!
Zpívej a kráčej dál“! (Sv. Augustin)

Haleluja! Spasení, sláva i moc patří našemu Bohu! (Zj 19,1)
Zpracováno podle knížky Anselma Grüna:
Všichni toužíme po velké lásce. Ale opravdu velká láska je bytostně spjata s věrností, vytrvalostí a především s bolestí. Velká láska dává všanc sebe, svůj život.
Před velkou láskou, které bychom dali sami sebe, ale máme strach. Ten k lásce nepatří.
Velikonoce jsou obdobím, kdy je před nás rozprostřen obraz velké lásky, oběti života i jejího vítězství v Ježíši Kristu.
Děkuji vám všem, kteří pravdivě a s nasazením pracujete na velkém Božím díle a dáváte všanc i sebe. Děkuji za vaše modlitby, oběti, námahy, trpělivost i snahu porozumět druhým v různosti dnešního světa a být jim správným ukazatelem na cestě.
Přeji vám požehnané prožití velikonočních svátků a určitou empatii, která se stane osobním bohatstvím, z něhož máme rozdávat. ThLic. Ireneusz Szocinski

Co jsou vlastně Vánoce?
25. prosince se slaví narození Ježíše Krista. Při sčítání lidu v římské říši se vydal Josef s Marií z Nazareta do judského Betléma. Když tam byli, Maria v chlévě porodila syna a položila jej do jeslí, protože jinde pro ně nebylo místo... (srov. Luk 2,1-7). Takto se narodil dlouho očekávaný a předpovídaný Boží syn, jehož jedním z jmen je "Emmanuel" = "Bůh s námi". Vánoce totiž nejsou o idylce, ale znamenají, že Bůh k nám přišel v Ježíši Kristu, aby se s námi solidarizoval, aby s námi zůstával ve všech našich situacích, a aby každému z nás otevřel cestu k Bohu.

„Hle, panna počne a porodí syna
a dá mu jméno Emanuel,
to je ,Bůh s námi‘.“ (Iz 7,14)


Dnes vzešlo nad námi světlo,
protože se nám narodil Kristus Pán;
dostal jméno: podivuhodný, Bůh, kníže pokoje,
otec budoucího věku;
Jeho království nebude mít konce.
(Lk 1, 33)

Když se blíží Vánoce,
je vhodné poslat přání,
přijměte tedy z mých rukou
hrst přání nejlepších:
zdraví, klidu, radosti,
a v novém roce Boží požehnání.
pozdrav Pán Bůh!
Váš kněz Ireneusz Szocinski

Zveme všechny na Štědrý den na mši svatou
24.12.2019 ve 22:00 v kostele sv. Jakuba v Bystřeci
24.12. ve 24:00hod. v kostele Proměnění Páně ve Výprachticich

Základní informace o Velikonocích

Křesťanské Velikonoce navazují na židovský svátek pesach. Pro křesťany jsou ale významné z ještě jiného důvodu: jde o poslední dny Ježíšova pozemského života. Jeho smrt na kříži se stala branou do nového života, skrze pozemskou smrt přešel ke svému Otci. Ježíš přeznačil událost oslavovanou v židovském pesachu a vztáhl ji na svou osobu. Návaznost na vykoupení židovské svobody tu je: Židé o Velikonocích slaví vysvobození, vymanili se z egyptského otroctví a Ježíš jako Beránek Boží nám svým dílem ukázal, že se člověk ve spojení s ním může vymanit z nesvobody zla a hříchu. (Václav Malý)
Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: Svou smrtí nás Kristus osvobozuje od zla a hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu a otevírá nám nebe. (KKC)

• Význam a smysl Velikonoc
Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.

• Pascha (řec. velikonoce, vypůjčeno z hebr. pesach = přechod)
je každoroční opakování první paschy Izraele na památku uchránění izraelských provorozenců a odchodu z Egypta (Ex 12,12-14.24-27 atd.). Slavila se 14. dne v 1.měsíci zabitím obětního zvířete (beránka) jako obětního daru.

• Vítězství života, velikonoční tajemství
Pohled do zimní přírody vyvolává v nás otázky: rozkvete znovu zasněžená louka, rozpučí zase ojíněný strom? Jarní zápas života se smrtí je úchvatný.

• Komentář k jednotlivým dnům křesťanských Velikonoc
Svatý týden: Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční noc, Hod Boží velikonoční ...

• Symboly Velikonoc s přihlédnutím k předkřesťanským zvykům
Velikonoční beránek, velikonoční vajíčko, velikonoční zajíček, kříž, velikonoční oheň, svíce...

• Kraslice a pomlázka
Po odeznění vážných náboženských svátků se lidová tradice vrací k projevům veselí a proudícího života. Přichází velikonoční koleda - pomlázka, konaná hlavně na velikonoční pondělí.

• Datum Velikonoc
Koncil nicejský (325) určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku,
který nastane po průchodu Slunce jarnim bodem. Tak se Velikonoce oddělily od židovského kalendáře. Dnes se diskutuje o pevném datu Velikonoc ...

• Kristova smrt na kříži
Ježíš Kristus, trpěl, byl ukřižován, umřel a vstal z mrtvých. Ježíš trpěl jako plnokrevný člověk...

• Kristovo vzkříšení
Ježíš Kristul Vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha... Slova ´třetího dne vstal z mrtvých´, jsou vlastně jádrem celého vyznání víry.





• Vzkříšení člověka
Věříme ve ... vzkříšení těla... Za hranicí smrti existuje rozdílná forma existence...
Obřady svatého týdne.
Všechny farníky zvu na obřady Svatého týdne.
Svatý týden začíná Květnou nedělí, obřady budou jako každou neděli v 8.00 hodin v Bystrci .
Obřady Zeleného Čtvrtku v Bystrci v 18.00 hodin,
Obřady Velkého Pátku v Bystrci budou od 18.00 hodin.
Žehnání Velikonočních pokrmů bude v sobotu v 8.00 hodin v Bystrci,.
Obřady na Bílou Sobotu začínají v 18.00 hodin v Bystrci.
Ranní mše sv. v neděli na Hod Boží Velikonoční bude v Bystrci v 9.00 hodin..
V pondělí budou bohoslužby mít nedělní pořádek – Bystřec 8.00 hod..


Všichni toužíme po velké lásce. Ale opravdu velká láska je bytostně spjata s věrností, vytrvalostí a především s bolestí. Velká láska dává všanc sebe, svůj život.
Před velkou láskou, které bychom dali sami sebe, ale máme strach. Ten k lásce nepatří.
Velikonoce jsou obdobím, kdy je před nás rozprostřen obraz velké lásky, oběti života i jejího vítězství v Ježíši Kristu.
Děkuji vám všem, kteří pravdivě a s nasazením pracujete na velkém Božím díle a dáváte všanc i sebe. Děkuji za vaše modlitby, oběti, námahy, trpělivost i snahu porozumět druhým v různosti dnešního světa a být jim správným ukazatelem na cestě.
Přeji vám požehnané prožití velikonočních svátků a určitou empatii, která se stane osobním bohatstvím, z něhož máme rozdávat. ThLic. Ireneusz Szocinski

Vánoce jsou zde
a s nimi možná spousta
představ a očekávání:
jak by to mělo být,
jak to chci,
anebo: „hlavně ať to není takto...“

Možná nás přemáhá touha mít vše pod kontrolou, zabránit chaosu,
zachránit „rodinnou atmosféru“, vyrobit „domácí pohodu“, …atd.



Anebo nás možná naopak
přemáhá rezignace, strach
a „hlavně ať už je to za mnou“…
Svázanost všemi tradicemi
nám možná bere chuť dýchat,
něco vůbec pustit pod povrch.

Bůh může a chce konat nové věci

Pánem našeho života
a potažmo i těchto Vánoc je Bůh!
Nikoli představy o Vánocích,
nikoli neporušená linie tradic.
Možná by proto nebylo špatné se zastavit.
Odevzdat své plány na splnění
tisíce a jedné drobnosti
nebo svou otupělost a strach Bohu
a připojit se k Mariinu:
„Jsem služebnice Páně;
staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38).

Toto není pasivita,
ale postoj očekávání a připravenosti.
„Dávám ti, Pane, prostor,
abys ty jednal v mém životě.“

A Bůh může a chce konat nové věci!
Chce se nově narodit i ve tvém srdci.
Nevadí mu chlív tvých slabostí.
Jediné, co mu brání
je tvůj pocit vlastní důležitosti
a nepostradatelnosti, tvůj strach
anebo to, že od letošních Vánoc
už vůbec nic nečekáš…

„Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5).
V našich osobních dějinách
se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma.
Pokud se naše srdce uzavře
a převládne v nás pýcha, lež
a hledání vlastních zájmů,
pak se v nás a kolem nás šíří tma.
„Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo“ (Iz 9,1). Toto proroctví se nás stále dotýká, zvláště slyšíme-li je o vánoční noci. A není to jenom citová záležitost. Vyjadřuje totiž naši skutečnost: jsme putujícím lidem a kolem nás – a také v našem nitru – jsou temnoty i světlo. A v této noci, kdy temnota obestírá svět, obnovuje se událost, která nás uvádí v úžas a ohromuje: putující lidstvo spatřuje veliké světlo. Světlo, které nám umožňuje zamyslet se nad tajemstvím putování a vidění.
„Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Také v našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud máme rádi Boha a lidi kolem sebe, putujeme ve světle, ale pokud se naše srdce uzavře a převládne v nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma.
Ze slov papeže Františka

Irenej z Lyonu

Irenej z Lyonu, řecky Εἰρηναῖος Eirénaios, latinsky Irenaeus (mezi 140 a 160 v Malé Asii – asi 202) byl zdaleka nejvýznamnějším křesťanským teologem 2. století. Byl biskupem v galském Lugdunu, dnešním Lyonu.
Irenej se narodil v některém z maloasijských měst, nejspíše ve Smyrně mezi roky 140 a 160, přesné datum není známo. Z jeho Listu Florinovi vysvítá, že v mládí potkal smyrnenského biskupa Polykarpa a možná patřil mezi jeho žáky. Jeho prostřednictvím byl spojen s dobou apoštolů, zároveň v něm pak vrcholí teologické úsilí poapoštolské doby.
Z neznámých důvodů opustil Irenej Malou Asii a vydal se do Galie. Roku 177/178 byl jako presbyter lugdunské církevní obce vyslán k papeži Eleutherovi do Říma, aby společně s ním koordinoval postup v otázce montanismu. Eusebius z Kaisareie (Hist. eccl. 5,4,2) zaznamenává znění listu, který lugdunské církvi papež poslal, a z něj vyplývá, v jaké vážnosti se Irenej u Eleuthera těšil. Když se Irenej vrátil z Říma, starý lugdunský biskup Photinus zemřel jako mučedník a Irenej se stal jeho nástupcem.
Během pozdějšího sporu o datum slavení Velikonoc naléhal na papeže Viktora, který exkomunikoval asijské církve, aby se s nimi smířil a nastolil znovu vzájemné společenství. Podle Eusebia tak dostál svému jménu coby mírotvorce (εἰρηνοποιός eirénopoios).
Po této události se však ztrácí po Ireneji stopa a neznáme ani přesný rok jeho úmrtí. Teprve Historia Francorum (1,27) Řehoře z Tours jej označuje jako mučedníka. Eusebius se o této události nezmiňuje, je však možné, že Irenej zemřel spolu s dalšími lyonskémi mučedníky během pronásledování roku 202. Církev jej slaví jako mučedníka 28. června.

Sedm darů Ducha svatého

Duch svatý, jenž v nás přebývá, chce učinit naši duši poddajnou, poslušnou a podrobenou svému božskému vedení a nebeským vnuknutím. Jsou to zákony jeho lásky, v jejichž zachovávání spočívá nadpřirozená blaženost tohoto přítomného života. K tomu jí propůjčuje sedm vlastností a dokonalostí, které se téměř podobají těm sedmi právě uvedeným a které jsou v Písmu svatém (viz Iz 11,2; Sk 2,38) a teologii nazývány dary Ducha svatého. Ty jsou nejen neoddělitelné od svaté lásky, ale též, jestliže všechno dobře uvážíme a správně řekneme, jsou hlavními ctnostmi, vlastnostmi a zvláštnostmi lásky.

Neboť za prvé moudrost
není ve skutečnosti ničím jiným než láskou, která cítí, okouší a dozvídá se, jak dobrotivý a laskavý je Bůh.

Za druhé rozumnost
není ničím jiným než láskou, která zaměřuje svou pozornost na to, aby uvážila a pronikla krásu věroučných pravd a mravoučných zásad, aby v nich poznala Boha, jaký je sám v sobě, a pak sestoupila z těchto výšin a poznávala jej také v jeho tvorech.

Za třetí vědění
naproti tomu není nic jiného než tatáž láska, která naši pozornost zaměřuje na to, abychom poznali sami sebe i ostatní tvory, a tím došli k dokonalejšímu poznání služby, kterou jsme povinni vůči Bohu.

Za čtvrté rada
je také láska, působí-li v tom smyslu, aby nás učinila pečlivějšími, pozornějšími a způsobilejšími ve volbě vhodných prostředků, jak Bohu svatě sloužit.

Za páté síla je láska,
jež povzbuzuje a pobízí srdce, aby vykonala, co rada rozhodla, že musí vykonat.

Za šesté zbožnost
je láska, jež nám ulehčuje práci a vede nás k tomu, abychom se věnovali skutkům, které se líbí Bohu, našemu Otci, srdečně, rádi a s dětskou láskou.

Za sedmé a za poslední bázeň
není ničím jiným než láskou, působí-li v tom smyslu, aby nás nechala prchat před tím, co se nelíbí božské vznešenosti, a vyhýbat se tomu.

Boží milosrdenství

„Lidstvo nenalezne pokoje, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství“,
řekl Spasitel svaté Faustyně Kowalské († 1938 v Krakově). V řadě zjevení pověřil tuto řeholnici (pokračovatelku sv. Markéty Alacoque v šíření úcty a důvěry k Božskému Srdci a Božímu milosrdenství), aby vybízela lidstvo k hluboké, neochvějné důvěře v Boží milosrdenství, v Boží lásku. Pokusili jsme se už někdy trochu pochopit propastnou lásku nebeského Otce, o které zpívá velikonoční chvalozpěv Exsultet - „abys vykoupil otroka, svého SYNA jsi vydal“?
Těm, kdo mají tuto hlubokou důvěru a spojují ji s napodobováním Boží lásky - praktikováním milosrdenství vůči bližním denními projevy (modlitbou, slovem, skutkem), přislíbil Ježíš úžasné milosti. „Kdo důvěřuje mému milosrdenství, nezahyne, neboť všechny jeho věci jsou mými.“ „Duše, která vložila důvěru v mé milosrdenství, je nejšťastnější, neboť já sám ji mám ve své starostlivosti.“
Za obzvláštní zdroj milosti určil „Svátek Božího milosrdenství“ (první neděli po Velikonocích). „Duše, která (v tomto dni) přistoupí ke zpovědi a sv. přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“ Novénu před tímto svátkem (od Velkého pátku do soboty před svátkem Božího milosrdenství) obdařil příslibem: „Skrze tuto novénu k Božímu milosrdenství obdařím duše všemi milostmi.“ Slovo „všemi“ znamená dosažení všech dobrodiní, o která bude duše prosit, bez ohledu na to, zda se bude modlit o milosti pro sebe nebo pro druhé. Jak informuje oběžník olomouckého arcibiskupství č. 3/1986, spočívá novéna v (denní) modlitbě Korunky k Božímu milosrdenství.
„Korunka k Božímu milosrdenství“ jako projev důvěry se doporučuje ovšem i mimo novénu a Pán slibuje, že „kdokoliv se ji bude modlit, dosáhne v hodině smrti velkého milosrdenství“. Když se modlíme Korunku, sjednocujeme se s obětí na Kříži a spojujeme se s oběťmi mší sv. na celém světě. Odvoláváme se na lásku věčného Otce, která našla svůj největší projev v bolestném utrpení Ježíše pro naši spásu. Téměř tatáž slova („Věčný Otče…“) nacházíme v modlitbě diktované andělem Lucii a jejím malým druhům ve Fatimě v r. 1916.
Bible je plná výroků o Božím milosrdenství. A přece důvěra v toto Boží milosrdenství nám nepřešla do krve, a proto nám ji Bůh na začátku temného dvacátého století připomenul. Zvolil si prostou polskou řeholnici FAUSTYNU KOWALSKOU. Ta svěřila svá vidění svým duchovním vůdcům a úcta k Božímu milosrdenství se jako oheň rozšířila rychle do celého světa. Ale Odpůrce nespal a vzbudil nepřátele této důvěry, dokonce nepochopením došlo i v Římě k zákazu úcty. Spasitel to sestře Faustyně předpověděl, ale také řekl, že přijde doba, kdy bude zákaz odvolán, úcta k Božímu milosrdenství se znovu rozhoří, ona sama že bude povýšena na oltář, bude zaveden zvláštní svátek Božího milosrdenství (první neděle po Velikonocích) a z Polska vzejde jiskra, která připraví lidstvo na Kristův druhý příchod.
POBOŽNOSTI K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ
Základem všech pobožností k Božímu milosrdenství je hluboká důvěra v Boží milosrdenství. Tato důvěra je otevřením se duše k přijetí Boži milosti a voláním po ní, a tím postojem neustálé a nejúčinnější modlitby.
Důvěra v Boží milosrdenství musí být spojena s uskutečňováním milosrdenství vůči bližním v denním životě: modlitbou, slovem, skutky (viz v katechismu: skutky duchovního a tělesného milosrdenství).
Svátek Božího milosrdenství
se slaví první neděli po Velikonocích: „Duše, která (v tomto dni) přistoupí ke zpovědi a sv. přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.“
Novéna k Božímu milosrdenství
(od Velkého pátku do soboty před Svátkem Božího milosrdenství) spočívá v denní modlitbě Korunky po celou dobu novény.
Korunka k Božímu milosrdenství
se modlí na obyčejném růženci. Začíná modlitbou Otčenáš, Zdrávas, Věřím. Následuje 5 desátků, každý začíná (na velkém zrnku růžence) slovy: „Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“ Na malých zrnkách pak desetkrát voláme: „Pro Jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu!“
Korunka končí trojím zvoláním: „Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem!“
Hodina milosrdenství
Třetí hodinu (tj. hodinu své smrti) pojmenoval sám Ježíš „hodinou milosrdenství“ pro svět a vyzývá nás, abychom se zahloubali do jeho umučení, zvlášť do jeho opuštěnosti v hodině smrti. „V této hodině neodřeknu nic duši, která mě prosí pro mé umučení.“ Pán doporučoval zvláště křížovou cestu nebo aspoň krátkou návštěvu jeho Srdce ve svatostánku. Není-li to časově možné, aspoň krátké ponoření se do modlitby. Spasitelovu smrt si připomínáme každého dne, nejen v pátek.
Obraz Božího Milosrdenství
„Dávám lidem nádobu, s níž mají přicházet pro milosti ke zdroji milosrdenství,“ řekl Pán Ježíš sestře Faustyně. „Prostřednictvím tohoto obrazu budu duším udílet mnoho milostí. Proto ať je všem přístupný. Pálí mě plameny milosrdenství, toužím je vlévat do lidských duší. Jaké utrpení mi duše působí, když je nechtějí přijmout…“
„Velikost tohoto obrazu není ani v kráse barev, ani v tazích štětce, ale v mojí milosti… Duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne... Řekni zraněnému lidstvu, ať se přitulí k Mému milosrdnému Srdci, a Já je naplním pokojem. Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s důvěrou neobrátí k Mému milosrdenství.“
„Říkej o Mém milosrdenství světu, ať Mé nekonečné milosrdenství pozná celé lidstvo. Je to znamení pro poslední časy, po něm přijde den spravedlnosti. Ať se utíkají ke zdroji Mého milosrdenství, dokud je ještě čas a ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla.“
„Dříve než přijdu jako spravedlivý Soudce, otevírám dokořán dveře svého milosrdenství. Kdo nechce projít dveřmi milosrdenství, musí projít dveřmi Mé spravedlnosti.“
Novéna k Božímu milosrdenství
(pro soukromou pobožnost - text novény, kterou se na žádost Spasitelovu měla modlit sestra Faustyna)
1. den
Modleme se za celé lidstvo
Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou máme v tvou nekonečnou dobrotu: přijmi nás všechny do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce a nedej z ní nikomu odejít na věky! Pokorně tě o to prosíme pro lásku, která tě spojuje s Otcem i Duchem svatým.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na celé lidstvo, a především na ubohé hříšníky: jejich jedinou nadějí je nejmilosrdnější Srdce tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista: pro jeho bolestné utrpení ukaž nám své milosrdenství, abychom všichni společně na věky oslavovali tvou všemohoucnost. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
2. den
Modleme se za duchovenstvo, jehož prostřednictvím stéká na lidstvo milosrdenství Boží
Nejmilosrdnější Ježíši, od něhož pochází všechno dobré, rozmnož milosti v duších svých kněží, řeholníků a řeholnic, aby důstojně a úspěšně plnili své povinnosti na tvé vinici a všechny ostatní povzbuzovali slovem i příkladem k náležitému uctíváni tvého milosrdenství na věky.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na zástup dělníků na své vinici - na duše kněží, řeholníků a řeholnic, kteří jsou předmětem zvláštní lásky tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista: obdař je silou svého požehnání a uděl jim více svého světla, aby mohli dobře vést ostatní po cestách spásy a zprostředkovat jim Tvé milosrdenství. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
3. den
Modleme se za všechny křesťany
Nejmilosrdnější Ježíši, který hojně uděluješ své milosti všem z pokladu Božího milosrdenství, vezmi všechny své věrné křesťany do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce a nedej z ní nikomu odejít na věky. Pokorně tě o to prosíme pro lásku, která tě spojuje s Otcem a Duchem svatým.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na věrné duše jako na milované dědictví Tvého Syna, pro jeho bolestné utrpení jim uděl své požehnání a zahrnuj je svou ochranou, aby nikdy neztratily tvou lásku a poklad svaté víry, ale aby se všemi zástupy andělů a svatých oslavovaly tvé nesmírné milosrdenství na věky. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
4. den
Modleme se za pohany a nevěřící, kteří ještě neznají Boží milosrdenství
Nejmilosrdnější Ježíši, který jsi světlem celého světa, vezmi do Svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce pohany a nevěřící, kteří tě ještě neznají: nechť paprsky tvé milosti je osvítí, aby i oni spolu s námi oslavovali dobrodiní tvého milosrdenství na věky.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše pohanů a nevěřících, kteří ještě neznají nejmilosrdnější Srdce tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista: přitáhni je do světla Evangelia, aby pochopili, jak velkým štěstím je milovat tebe a oslavovat tvé milosrdenství na věky. Amen.
Otče náš... Zdrávas... Sláva Otci... Korunka k Božímu milosrdenství
5. den
Modleme se za ty, kteří zůstávají mimo Církev, aby se vrátili k jednotě s Církví
Nejmilosrdnější Ježíši, který jsi dobrota sama a neodmítáš světlo těm, kteří tě o to pokorně prosí: vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše těch, kteří zůstávají mimo Církev, a přitáhni je svým světlem k jednotě s Církví, aby spolu s námi velebili hojnost tvého milosrdenství na věky.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše těch, kteří zůstávají mimo Kristův ovčinec: nehleď na jejich slabost, ale na lásku a hořké utrpení svého Syna, před nímž On tak vroucně tě prosil, aby všichni byli jedno (Jan 17, 21) - učiň, aby se co nejrychleji vrátili k tvé jednotě a spolu s námi oslavovali tvé milosrdenství na věky. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
6. den
Modleme se za děti
Nejmilosrdnější Ježíši, který jsi řekl: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ (Mt 11,29), vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše dětí i těch, kteří se po vzoru dětí stali tichými a pokornými, uvádějí nebe v nadšení a jsou vonnou kytičkou před trůnem nebeského Otce. Učiň, aby stále přebývali v tvém Srdci a neustále velebili Boží milosrdenství.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše dětí i na duše všech tichých a pokorných, kteří se nejvíce podobají tvému Synu a vůní svých ctností se povznášejí k tvému trůnu, Otče milosrdenství: prosíme tě pro lásku a zalíbení, které máš v těch duších, požehnej celému světu, abychom všichni spolu vzdávali stále čest tvému milosrdenství. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
7. den
Modleme se za ctitele milosrdenství Božího
Nejmilosrdnější Ježíši, jehož Srdce je Láska sama, vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše, které obzvláště ctí a oslavují velikost Božího milosrdenství, zahrň je stále větším milosrdenstvím a podpírej je milostí vytrvalosti, statečnosti a trpělivosti.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše, které obzvláště oslavují a uctívají tvou největší vlastnost, to je bezedné tvé milosrdenství, jejichž ústa jsou plna hymnů tvé chvály a ruce plné skutků milosrdenství k bližním: pokorně tě prosíme, abys jim především prokázal stále větší milosrdenství podle důvěry, kterou v tebe skládají, na základě tvého slibu, že je budeš chránit jako svou čest, vždycky, a zvláště v hodinu smrti. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
8. den
Modleme se za duše v očistci, které splácejí svůj dluh Boží spravedlnosti
Nejmilosrdnější Ježíši, který jsi řekl: „Buďte milosrdní, jako i váš Otec je milosrdný.“ (Lk 6,36), vezmi do svatyně svého nejmilosrdnějšího Srdce duše v očistci.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na duše v očistci a pro bolestné utrpení Krista Pána a pro hořkost, kterou bylo naplněno jeho Nejsvětější Srdce, ukaž jim své milosrdenství. Pokorně tě prosíme, abys na ně hleděl jen skrze rány svého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, jehož milosrdenství převyšuje spravedlnost. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
9. den
Modleme se za vlažné duše, které Kristu Pánu způsobily tolik utrpení v Getsemanech
Nejmilosrdnější Ježíši, který jsi dobrota sama, přiveď do svatyně nejmilosrdnějšího Srdce všechny vlažné duše. Ponoř je do ohně své čisté lásky a rozehřej znovu jejich srdce svou horlivostí, aby i ony chválily tvé nevyčerpatelné milosrdenství.
Věčný Otče, pohleď svým milosrdným okem na vlažné duše. Pokorně tě prosíme pro hořké utrpení tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista a pro jeho tříhodinový smrtelný zápas na kříži, zapal je novou horlivostí pro tvou slávu a vlij do jejich srdce opravdovou lásku, aby v ní vydávaly svědectví skutky milosrdenství zde na zemi a chválily tvé milosrdenství na věky. Amen.
Otče náš… Zdrávas… Sláva Otci… Korunka k Božímu milosrdenství
Střelná modlitba: Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z nejsvětějšího Ježíšova Srdce jako zdroj milosrdenství pro nás, důvěřuji Ti!